Bylo to divné když jsem se cítila v teple a v měkě posteli a v bezpečí (což je ted poseldní dobou divné) tak
jsem myslela že jsem doma.
Chtěla jsem se podívat okolo sebe and nemohla jsem nemohla jsem otevřít oči jako kdyby mi je někdo zamkl
kovovym zámkem a pohnout jsem se taky nemohla.Asi tak v 8 ráno jsem se probudila.Probudila jsem se v
krásném bytě.Čístém k tomu že to byl asi jeho byt.vedle mě bylo připravený kakako s waflema a jednou
červenou růží(voněla nádherně).Nemohla jsem jíst pořád jsem měla ten knedlík v tom krku.Nechtěla jsem ho
budit spal tak nádherně.Bylo mi líto mu nic neříct tak jsem vzala malí papírek ze stolu a první tužku kterou
jsem viděla a napsala na něj 'děkuji ti kety'.Potom jsem se zastavila na chvíli a podívala se na něj a najednou
jako kdyby ten knedlík zmizel jako kdyby moje srdce rozmrzlo.Na ten pocit v životě nezapomenu.No vrátila
jsem se do reality.Ten kluk mohl mít milion holek a každý den spát s jinou.Tak jsem ho zase rychle vypustila
z hlavy.a vypadla rychle od tamtud aby mě nedohnaly něáký bláznivý myšlenky.Doma už na mě čekaly mí
starostlivý rodiče.Jsou to ty nejbaječnější rodiče.Jenom někdy moc starostlivý.No když jsem je přesvědčila že
jsem v poho tak jsem se šla projít do parku trošek vyvštrat hlavu.Vzala jsem si skicák a šla.Při malování vždy
vypustim všechny myšlenky což na tom miluju.Začala jsem krestlit spícího kluka.Za pár minut se na něj začal
podobat..Nechtěla jsem ho kreslit ale nevím proč prostě kreslila.Najednou slyšim pár metru za mnou takovou
ránu.Něákej pitomec spadnul z kola.Trošek jsem zaostřila a ten pitomec byl ON.Dělala jsem že ho nevidim ale
zrudla jsem jak rajče(vůbec nevim proč).no a asi po pár minutách si ke mě přisedl.Nevim jestli byl odřený či
něco potom pádu protože jsem se na něj nemohla podívat...
Tak co líbilo chcete další?:)
Žádné komentáře:
Okomentovat