a tím nádhernym hlasem mi řekl'nebreč.máš ten nejnádhernější úsměv co jsem kdy viděl.:)'a usmál se tim jeho nádhernym usměvem.Na ty jeho slova do konce života nezapomenu.Byla to ta nejnádhernější slova snad co jsem kdy slyšela.Všechna ta naštvanost na něj byla najednou pryč.rozpustila se jako pára nad hrncem.Nikdy bych neřekla že mě muže udělat tak štastnou potom co se mi stalo.To je poprvý od tý doby co jsem se cítila štastná od tý doby.Zahřálo mě to tak strašně u srdce že jsem se prostě na něj musela usmát.A on mi ten usměv vrátil tím jeho nádhernym usměvem.:) už se ztmívalo a slunce zalezlo.začala mi být strašná zima on si toho všiml asi to bylo tím že moje zuby vydávaly zajímavé klepoucí se zvuky citoslovce brrr.Hned jak to zpozoroval dal mi svojí bundu 'vem si jí tobě je zima a mě ne.'No samozřejmě že to jsem nemohla přijmout vždyt už byla fakt zima a jemu musela být taky 'Ne nech si jí bude ti ptom taky zima!' on'Ok no jak myslíš tvuj názor asi nezměnim nebo jo?' zamyslela jsem se na chvíli ale ne nezměnilo by to nic!prostě by mu byla zima taky a to bych nepřežila takže moje jasná odpověd 'ne!' a potom se mě zeptal na otázku kterou s tím neměla nic společnýho.no zeptal se mě'bydlíš odsud daleko?' a tak jsem si promyslela co mu odpovím 'no pul hodky odsud.'a mi řekl něco co mě docela překvapilo ale zamlouvao se mi to...
Žádné komentáře:
Okomentovat