Byla jedna holka smutná jako květ bez vody,osaměla jako šnek bez úlity.Byla už tma a ona tam seděla sama na lavičce.Třásla se zimou a nebyl tam nikdo kdo by jí nabít mikinu a nebo obejmutí protože toho koho tolik milovala jí opustil.Najednou se jí začali klesat víčka, dál už si nic neuvědomuje.Ani si nevšimla že něáká cizí osoba jí v náručí přinesla až domů ..
Žádné komentáře:
Okomentovat