Příběh 6.část

Ona:

No tak jsem si odkašlala a řekla si prostě aspon ahoj mu msim říct!Knedlík v krku se zvěčil.byl obrovský,ale vynaložila jsem všechnu svojí síli abych mu aspon odpověděla!pomalu jsem otáčela hlavu.potom jsem to ze sebe konečně dostala,řekla jsem 'ahoj' a dívala jsem se mu do těch jeho nádherných očí.usmály jsme se na sebe.na ten jeho dokonalý usměv nezapomenu.byl to snad ten nejkrásnější úsměv co jsem kdy viděla!v tu chvíli mi ale připoměl toho jednoho člověka co ho měl tak podobnej:(no nechtěla jsem na to myslet tak jsem se ho zeptala 'jak se máš?'.On mi na to odpověděl 'děkuji mám se dobře a co ty doufám že si trefila domů?'já'jo trefila znám tu ulici bydí tam moje babička..'potom bylo pár minut ticha a hned na to jsem se zeptala 'proč si to udělal?' a on se na mě tak podíval a řekl:'a jako proč bych to neměl udělat.vždyt by si tam umrzla!'no tak z lítosti ke mě to dělat teda fakt nemusel cítila jsem najednou jako kdyby slzy se mě hrnuli do očí.'Jestli si to udělal z lítosti,tak to si fakt nemusel!!'jsem mu řekla asi dost hnusně,ale fakt se mě to dotklo.Myslela jsem že se mu aspon líbím.Jenže to je to moje moje pozitivní myšlení ze všecho si namyslím něco víc!!!! Najednou mi zvedl hlavu rukou a podíval se mi do očí otřel mi slzy rukou a...